Svět

Sůl, bílý poklad, který definoval ekonomiku a kulturu mnoha civilizací, byl od pradávna těžen a obchodován napříč kontinenty. Ve středověkém Evropě byly slané komory v Rakousku u Hallstattu a německém Halle životně důležité pro zásobování regionů touto cennou komoditou, která putovávala po Solné a Zlaté stezce až do srdce Evropy, včetně Prahy. Mimo Evropu se sůl získávala z různorodých a často exotických lokalit. Na Kanárských ostrovech se ručně sbírala přírodní sůl flor de sal, zatímco francouzské Guérande bylo známé svým středověkým slaniskem. V Austrálii dodávala jezeru Hillier jeho charakteristické růžové zabarvení solná řasa Dunaliella, a na Krymu přitahovala Koyashskoye pozornost svým nápadným odstínem. Dánsko bylo domovem mořské soli z Læsø, získávané z podzemních vod. V Africe překvapovalo Lake Natron svými žíravými vlastnostmi a bylo domovem hnízdění plameňáků. Mrtvé moře mezi Jordánskem a Izraelem sloužilo jako přírodní lázně, díky svému extrémně vysokému obsahu minerálů. V Tibetu stínily mystické vody Rakhas Tal posvátnou horu Kailash, zatímco v Jižní Americe Salar de Uyuni v Bolívii představovalo největší solnou pláň světa. V Rumunsku byl Salina Turda přeměněn z bývalého dolu na turistickou atrakci. Severní Amerika se pyšnila Chaplin Lake v Saskatchewanu, místem jedné z nejstarších těžeb soli v Kanadě, a Lac Rose v Senegalu, které obdivovalo svět svým růžovým odstínem a bylo cílem legendární Rallye Paříž-Dakar. Velký solný jezero v Utahu a oblasti jako Ninh Thuận ve Vietnamu přidávaly další kapitoly do globální historie těžby soli, která sahá až do nejstarších dob lidstva, kdy byla sůl uctívána jako dar země a oceánu, nezbytný pro život a prosperitu.